Co kdyby se lidská psychika dala česat jako vlasy?

​

Kadeřnice lidských duší by stála nad kadeřnickým křeslem a říkala:
“Úzkost? Přejete si ji jako trvalou nebo přeliv? Udělám vám z vašich kompulzí i obsesí ten nejnádhernější účes, jaký svět viděl. Nejdřív umýt, pak vyfoukat a mezitím možná trochu odbarvíme ty černé myšlenky… Nebo jen melír? Ať to zas není moc světlý?” 

A pak by stříhala, česala, opečovávala konečky, až by z vaší duše nakonec vytvořila požadovaný tvar, se kterým můžete jít třeba na ples, anebo i jen tak do práce.
Ostříhané strachy a obavy by pak na podlaze smetla na hromádku, nabrala lopatkou a schovala do obrovského pytle k těm, co zametla den předtím a den předtím a den předtím….