Začíná nová etapa. Jiné obrazy, jiné přemýšlení. Moje imaginace se zbořila a postavila znova - schylovalo se k tomu už déle, ten restart tentokrát trval 14 dní. Vcelku dlouhá doba, říkám si, ale zase to stojí za to. Asi už víte jak při tvorbě funguju, často se mě na to ptáte, a tuším že jsem o tom mluvila naposledy i v Českém rozhlase. Ve zkratce: nápady mi chodí hojně - třeba i desítky za den. Vidím obrazy v hlavě jako vize, prostě mě napadnou - při mytí nádobí, při malování, při usínání, při hovoru, pořád.
Vždycky se u toho trošku zaseknu, a zkoumám to, co vidím v hlavě. Je to bezva. No a pak čas od času přijde něco jako restart nápadů - obvykle to neni tak dlouhý ani tak znatelný. Spíš se mi kartotéka představ jen rozšíří. Když si imaginaci představíme jako budovu, je to jakoby v domě najednou přibylo pár pokojů navíc. Jen tak. Super. Ale tentokrát to bylo jiný. Do domu vlítli architekti, designéři a dekoratéři a vyhodili mě na 14 dní ven.
Restart. Radši to dám do uvozovek. "Restart". Poznám ho tak, že mě přestane napadat tolik vizí a nápadů za den. Tedy, pořád přichází, a když chci, vylovím je. Ale zkrátka - ten přístup k nim se zpomaluje. Už jich nepřichází tolik samo od sebe. Nebo samy od sebe nepřichází vůbec, musím je hledat. Chodím po budově svojí duše a hledám poschovávaný nápady mezi naprostým chaosem.
Zároveň jsem mnohem víc smutná, nebo podrážděná.. Skřípu zubama a mám mnohem horší příznaky obsesí. Tyhle období většinou rychle přejdou, v řádu dní. A pak začnu tvořit trochu jinak. Nebo vytvořím novou sérii. Jen je těžký takovou etapu rozklíčovat, když jste v ní. Každopádně - tentokrát to bylo fakt dlouho. 14 dní! (Ale během toho samozřejmě furt maluju, většinou dodělávám starší věci nebo skici.)
No, a pár dní zpátky všechno začalo znovu fungovat - akorát že úplně jinak. Vize se přetavily a já je nejprve neviděla v konkrétních obrysech. Jenom zvláštní fragmenty nápadů, záblesky barevných kompozic. Trvalo to další dva dny, než jsem se naučila chytat ty nové nápady a obrysy do vizuálních vjemů tak, abych si je mohla před očima podržet a zmapovat. Ale teď je vnímám opět celistvě, konkrétně a mnoho, mnoho za den. Vypadají jinak. Je to jako přijít do úplně nově přestavěného domu. Jsem nadšená.
V tom domě je spousta, spousta nápadů, nekonečně. Nejde to vyčerpat, nejde to nikdy všechno zaznamenat... Prostě, jak vždycky říkají lidé v těch reality show o přestavbách interiéru, když poprvé vidí svůj nový domov: WOW! Díky! Díky interierovým architektům a designérům mé imaginace. Mám pocit, že ten dům jsem já.
Každopádně, tady je jedna fotka z mého ateliéru. :)
P.S. To oranžový sako je důležité, zapamatujte si ho.
Comments