Představte si to. Galerie v historické budově v Bruselu. Polotma. Světla jen jemně kloužou po stěnách, odrážejí se od obrazů a vytvářejí atmosféru na pomezí snu a reality. Stojím tam sama. Všechno je hotové. Výstava pověšená, ticho v místnosti skoro hmatatelné. A najednou mi to dojde:
Tohle je moje výstava. V Bruselu.
Sednu si na zem. Jen tak, uprostřed svých obrazů, a nechám ten pocit na sebe působit. Dívám se kolem a říkám si – co by na to asi řeklo moje desetileté já, kdyby to vidělo?
„Hele, koukej, moje desetileté já, jakou máme hezkou výstavu v Bruselu!“
A malé já, které si zrovna rozvěsilo po domě prarodičů své obrázky a hraje si na to, že má skutečnou výstavu, by bez zaváhání odpovědělo:
„Wow, Kláro, za 21 let od teď? Vždyť to chceme! Mít takový výstavy! To je skvělý! Ale já to stejně věděla, že se to povede.“
(V deseti letech jsem měla neotřesitelnou víru v budoucnost. 🙂)
A víš co? Mělo pravdu.
Jestli někdy pochybuješ, jestli něco stojí za to – stojí! Protože tohle je důkaz.
Děkuju všem, kdo mě na téhle cestě podpořili. A děkuju malému mně, které nikdy nepřestalo věřit.❤️
Podívejte se na fotky – zachycují nejen výstavu, ale i ten zvláštní moment, kdy se sen opravdu stane skutečností.
A pokud náhodou budete v Bruselu… no, víte, kam jít. 😉
Comments