Obrazy ze série O povrchnosti jsou příběhem naší společnosti. O tom, že jsme vždycky, tráveni strachem, dávali přednost tomu zůstávat na povrchu věcí a neptat se, pokud není potřeba.

​

Největší plátna série zobrazují osoby umírající „na povrchnost“, utápějící se v jednoduše krásných věcech. V menších plátnech pak pracuji především s povrchně kýčovitými objekty jako takovými. Jsou to jakési happy-makery – něco, co nás má udělat šťastnými – a já pozoruji, jak často hledáme podobná jednoduchá řešení nebo si snažíme pocity koupit. Paradoxně každý, kdo má doma příliš mnoho happy-makerů, má spoustu vnitřních běsů, které se jimi snaží zakrýt.

​

A stejně je tomu u mých obrazů. Ač jsou plné krásných věcí, jsou znepokojivé a je v nich něco, co je potřeba odhalit a na co je třeba se ptát. Třeba na to, zda je muž s rohy na hlavě opravdu ďábel.