1. Tmavé Světlé
ZASTOUPENÍ ŽIVOTOPIS O MNĚ ARTIST STATEMENT REFERENCE
  • 2018 - Dosud: Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér kresby Jiřího Petrboka
  • 2014 - 2018: Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér malby
  • 2012 - 2014: Univerzita Karlova v Praze, pedagogická fakulta
  • 2004 - 2012: Malostranské gymnázium, Praha
  • 2019: Sweet Demonica, Dudes&Barbies Gallery, Kavárna co hledá jméno, Praha
  • 2019: Klára Sedlo, Klášterní kostel sv. Antonína Paduánského, Sokolov
  • 2019: Forged Rituals, Galerie Michail Ščigol, Praha
  • 2019: Hrady v horách, galerie Bar/ák, Praha
  • 2019: Bizarní poklady, Ministerstvo zemědělství, Praha
  • 2019: Nebe není jen nahoře, Činoherní studio, Ústí nad Labem
  • 2018: Podprahové sdělení, Galerie na Miladě, Praha
  • 2018: Sweetest Dream, Donuterie, Praha
  • 2018: Temnota pod sluncem, Artery Gallery, Praha
  • 2018: Světlo venku a temnota v nás, Galerie Divadla 29, Pardubice
  • 2018: Exteriér vnitřku, Ministerstvo zemědělství, Praha
  • 2017: O povrchnosti, Galerie Sladovna, Písek
  • 2017: Výstava v Galerii na Miladě, Praha
  • 2016: Absurdno, kavárna Dobrá trafika, Praha
  • 2013: Barrandov, Galerie Divadla Na Prádle, Praha
  • 2019: live painting v zóně H&M, Colours of Ostrava, Ostrava
  • 2019: Mostyn Open 21, MOSTYN Gallery, Llandudno, Velká Británie
  • 2019: YouAllDroveMeCrazy Vol. 2 Butterfly Effect, 54. mezinárodní filmový festival Karlovy Vary, Karlovy Vary
  • 2019: Girls, Girls, Girls..., Černá labuť Art & Event Gallery, Praha
  • 2019: From the Studio Floor, St. Barnabas Church, Cambridge, Velká Británie
  • 2019: Art Prague, Náměstí Republiky, Praha
  • 2019: BBA Artist Prize 2019, BBA Gallery, Berlín
  • 2019: Pulp Fiction, Dudes&Barbies Gallery, Vnitroblock, Praha
  • 2019: Tra figurativo e informale, Galleria Merlino, Florencie, Itálie
  • 2018: Art Prague, Clam-Gallasův palác, Praha
  • 2018: ArtSafari, studio Bubec, Praha
  • 2018: Heart for Heart´s Sake, Artery Galllery, Praha
  • 2018: 32/36, Karlin Studios, Praha
  • 2018: Napůl, Galerie Viaart, Praha
  • 2018: Focus, Galerie Litera, Praha
  • 2017: Atribut, Jan Čejka Gallery, Praha
  • 2017: ArtPrague 2017, Kafkův dům, Praha
  • 2016: Žák, Honz, Sedlo, Wojnar, Galerie GAVU, Praha
  • 2016: Přirozený svět, Prague House in Brussels, Brusel, Belgie
  • 2016: ArtPrague, Kafkův dům, Praha
  • 2016: Figurama 16, Katowice, Polsko
  • 2015: Josefská 7, Galerie 1, Praha
  • 2014: Těsně vedle, Galerie Josefa Lieslera, Kadaň
  • 2011: Výstava v rámci festivalu Literární Vysočina, Havlíčkův Brod

O mně

O tom, kde jsem studovala a vystavovala si můžete přečíst v mém CV. Na tomto místě všechny výstavy a školy vynechám a přiblížím vám spíš to, co se v životopise nedočtete. Něco mnohem víc osobního - jak přemýšlím a jak tvořím.

Jsem nadšený divák. Nejen obrazů, ale i zajímavých tvarů a uskupeí v mém zorném poli. Občas mě při stání na zastávce vytrhne z přemýšlení zajímavá směsice barev vytvořená náhodnou skupinkou lidí a dveřmi za nimi. Taky zbožňuji auta v barvě neapolské žluti, s fialovo šedou barvou asfaltu vytváří krásné kontrasty! A tak podobně.

Krom toho asi není překvapením, že svůj největší inspirační zdroj nacházím v symbolismu. A kromě symbolismu třeba i v ilustracích Cyrila Boudy, temných dřevěných místnostech starých chat a všech absurdních věcech i kýčovitých bizárech, které se vymykají normálu.

Co je pro mě dál typické? Asi to, že jsem analytická. Alespoň v uměleckém prostředí to není úplně běžné, být analytik

Zkrátka ráda docházím k podstatě věcí. I při malbě. A proto například ve svých figurách nevycházím z fotky, ale ze „živého“. Je to náročnější, ale přináší to hlubší pochopení reality. Moje posedlost analyzováním věcí se projevuje i tím, že míchám všechny tóny jen ze tří základních barev a bílé. Snad všechny mé obrazy jsou namalovány právě tímto způsobem. Ráda taky zkoumám, proč a jak ten či onen obraz funguje. Mám nekonečnou potřebu chápat věci.

Na druhou stranu jsem ale chaotická. A při samotné tvorbě i intuitivní. Jsem synestetik – to znamená, že má hlava celý můj život přetváří slova, písmena, čísla i některé zvuky na barvy. Taky mám fotografickou pamět. Vzpomínky si pamatuji především obrazově, jako kompozice smíchané z vizuálu té či oné situace. Stejně tak i pocity jsou vizuály.

Obrazy obvykle zpětně vizuálně definují nějaký můj pocit nebo situaci, kterou jsem prošla. Je to nevyčerpatelná studnice možností, za kterou jsem nekonečně vděčná.

A jak je to s obrazem dál? Zmíněné vize zaznamenávám, mé skicáky jimi doslova přetkají. Ke skicám, na které nemohu týdny zapomenout, se vracím, rozpracovávám je, zkoumám (tady přichází na řadu má analytická složka) a pak je maluji. Je ale frustrující vědět, že nikdy nestihnu přetvořit v obraz všechny – mám zaznamenáno stokrát víc vizí a námětů, než bych kdy vůbec mohla stihnout...

A na závěr dvě otázky, které slýchávám nejčastěji.

„Odkdy vlastně maluješ?“
„Co bys dělala, kdybys nemohla malovat?“

Popravdě si nevzpomínám, kdy jsem začala malovat. Nepamatuji si dobu, kdy bych to nedělala. Vždycky jsem věděla, že pokud se nebudu moct věnovat malbě, nebudu šťastná. Slovy malíře P. Bonnarda: „Není to o tom, malovat život, ale dát svůj život malbě.“ Ač to zní sebevíce pateticky, řídím se tím, že když jsem se jednou rozhodla dát malbě (svůj) život, pak už není cesty zpátky, protože je s mým žitím spjata tak pevně, že bez ní zahynu.

Artist's statement

Stejně jako děti vidí ve věcech často živé objekty, i já stavím své obrazy z předmětů, které v mém vidění světa personifikují a symbolizují emoce, chování nebo touhy. Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení.

Tato povrchnost je mé stěžejní téma. Fascinuje mě, že lidé mají strach hledat skutečnou podstatu věcí a radši zůstávají v pohodlných schématech. Příliš často hledáme jednoduchá řešení. A to je přesně to, co mé obrazy nenabízí. Jsou naopak plné. Plné symbolů, skrytých příběhů, podivných vztahů a nutí se ptát. Nutím diváka hledět na obraz, kde nic není, jak se zdá. Je zde něco znepokojivě komplikovaného, co je třeba odhalit. Je to obraz, který - paradoxně - neuklidňuje, přes všechny ty krásné věci, které jsou na něm zobrazeny.

Vizuálně se snažím pracovat s obrazem abstraktně, byť zobrazuji realisticky. Ty dvě věci se nevylučují. Manipuluji s výjevy jako s koláží a vždy zvažuji nejen to, co namalovat, ale též kam a jak. Nesnáším trendy redukci obrazu. Obohacení dává mnohem více možností, jak s dílem pracovat.

A tak se snažím vytvořít si vlastní výtvarný „jazyk“, protože žádný z těch, co existují, úplně nesedí mým slovům.