1. Tmavé Světlé

2014 - Dosud: Akademie Výtvarných Umění v Praze, ateliér malby

2012 - 2014: Univerzita Karlova v Praze, pedagogická fakulta

2004 - 2012: Malostranské gymnázium, Praha

2018: Temnota pod sluncem, Artery Gallery, Praha

2018: Světlo venku a temnota v nás, Galerie Divadla 29, Pardubice

2017: O povrchnosti, Galerie Sladovna, Písek

2017: Výstava v Galerii na Miladě, Praha

2016: Absurdno, kavárna Dobrá trafika, Praha

2013: Barrandov, Galerie Divadla Na Prádle, Praha

2018: ArtSafari, studio Bubec, Praha

2018: Heart for Heart's Sake, Artery Galllery, Praha

2018: 32/36, Karlin Studios, Praha

2018: Napůl, Galerie Viaart, Praha

2018: Focus, Galerie Litera, Praha

2017: Atribut, Galerie Hybernská 4, Paha

2017: ArtPrague 2017, Kafkův dům, Praha

2016: Žák, Honz, Sedlo, Wojnar, Galerie GAVU, Praha

2016: Přirozený svět, Prague House in Brussels, Brusel, Belgie

2016: ArtPrague, Kafkův dům, Praha

2016: Figurama 16, Katowice, Polsko

2015: Josefská 7, Galerie 1, Praha

2014: Těsně vedle, Galerie Josefa Lieslera, Kadaň

2011: Výstava v rámci festivalu Literární Vysočina, Havlíčkův Brod

O mně

O tom, kde jsem studovala a vystavovala si můžete přečíst v mém CV. Na tomto místě všechny výstavy a školy vynechám a přiblížím vám spíš to, co se v životopise nedočtete. Něco mnohem víc osobního - jak přemýšlím a jak tvořím.

Jsem nadšený divák. Nejen obrazů, ale i zajímavých tvarů a uskupeí v mém zorném poli. Občas mě při stání na zastávce vytrhne z přemýšlení zajímavá směsice barev vytvořená náhodnou skupinkou lidí a dveřmi za nimi. Taky zbožňuji auta v barvě neapolské žluti, s fialovo šedou barvou asfaltu vytváří krásné kontrasty! A tak podobně.

Krom toho asi není překvapením, že svůj největší inspirační zdroj nacházím v symbolismu. A kromě symbolismu třeba i v ilustracích Cyrila Boudy, temných dřevěných místnostech starých chat a všech absurdních věcech i kýčovitých bizárech, které se vymykají normálu.

Co je pro mě dál typické? Asi to, že jsem analytická. Alespoň v uměleckém prostředí to není úplně běžné, být analytik

Zkrátka ráda docházím k podstatě věcí. I při malbě. A proto například ve svých figurách nevycházím z fotky, ale ze „živého“. Je to náročnější, ale přináší to hlubší pochopení reality. Moje posedlost analyzováním věcí se projevuje i tím, že míchám všechny tóny jen ze tří základních barev a bílé. Snad všechny mé obrazy jsou namalovány právě tímto způsobem. Ráda taky zkoumám, proč a jak ten či onen obraz funguje. Mám nekonečnou potřebu chápat věci.

Na druhou stranu jsem ale chaotická. A při samotné tvorbě i intuitivní. Jsem synestetik – to znamená, že má hlava celý můj život přetváří slova, písmena, čísla i některé zvuky na barvy. Taky mám fotografickou pamět. Vzpomínky si pamatuji především obrazově, jako kompozice smíchané z vizuálu té či oné situace. Stejně tak i pocity jsou vizuály.

Obrazy obvykle zpětně vizuálně definují nějaký můj pocit nebo situaci, kterou jsem prošla. Je to nevyčerpatelná studnice možností, za kterou jsem nekonečně vděčná.

A jak je to s obrazem dál? Zmíněné vize zaznamenávám, mé skicáky jimi doslova přetkají. Ke skicám, na které nemohu týdny zapomenout, se vracím, rozpracovávám je, zkoumám (tady přichází na řadu má analytická složka) a pak je maluji. Je ale frustrující vědět, že nikdy nestihnu přetvořit v obraz všechny – mám zaznamenáno stokrát víc vizí a námětů, než bych kdy vůbec mohla stihnout...

A na závěr dvě otázky, které slýchávám nejčastěji.

„Odkdy vlastně maluješ?“
„Co bys dělala, kdybys nemohla malovat?“

Popravdě si nevzpomínám, kdy jsem začala malovat. Nepamatuji si dobu, kdy bych to nedělala. Vždycky jsem věděla, že pokud se nebudu moct věnovat malbě, nebudu šťastná. Slovy malíře P. Bonnarda: „Není to o tom, malovat život, ale dát svůj život malbě.“ Ač to zní sebevíce pateticky, řídím se tím, že když jsem se jednou rozhodla dát malbě (svůj) život, pak už není cesty zpátky, protože je s mým žitím spjata tak pevně, že bez ní zahynu.

Artist's statement

Stejně jako děti vidí ve věcech často živé objekty, i já stavím své obrazy z předmětů, které v mém vidění světa personifikují a symbolizují emoce, chování nebo touhy. Především mě fascinují všechny ty zbytečné, roztomilé věci, které si jako dospělí kupujeme, abychom zahnali pocit smutku. Jejich zobrazení je pro mě symbolem povrchního způsobu myšlení.

Tato povrchnost je mé stěžejní téma. Fascinuje mě, že lidé mají strach hledat skutečnou podstatu věcí a radši zůstávají v pohodlných schématech. Příliš často hledáme jednoduchá řešení. A to je přesně to, co mé obrazy nenabízí. Jsou naopak plné. Plné symbolů, skrytých příběhů, podivných vztahů a nutí se ptát. Nutím diváka hledět na obraz, kde nic není, jak se zdá. Je zde něco znepokojivě komplikovaného, co je třeba odhalit. Je to obraz, který - paradoxně - neuklidňuje, přes všechny ty krásné věci, které jsou na něm zobrazeny.

Vizuálně se snažím pracovat s obrazem abstraktně, byť zobrazuji realisticky. Ty dvě věci se nevylučují. Manipuluji s výjevy jako s koláží a vždy zvažuji nejen to, co namalovat, ale též kam a jak. Nesnáším trendy redukci obrazu. Obohacení dává mnohem více možností, jak s dílem pracovat.

A tak se snažím vytvořit si vlastní výtvarný „jazyk“, protože žádný z těch, co existují, úplně nesedí mým slovům.