Plyšáci s třpytivýma očima
vnímám jako určitý leitmotiv
naší doby - jsou všude kolem
nás. V obchodech s hračkami, knihkupectvích i na
čerpacích stanicích. V jejich velkých
očích se odráží kde co, včetně
naší doby. A ty oči jsou tak
krásné, celí jsou tak
krásní, až je to
zvláštním způsobem
znepokojivé. Stejně jako my toužíme
mít všechno tpřytivé
krásné a na dotek hebké, tak moc, až
je na první pohled vidět, že se snažíme
zakrýt podstatu věci...
I proto jsou moji plyšáci jiní.
Navzdory své nádherné
vizáži nic nezakrývají. Naopak.
Odhalují nečekanou podstatu, kterou se snažíme
pod pastelovými barvami, krásnými
fotkami a třpytkami skrývat. Jsou hrdiny v
dramatických situacích, ukazují
své nezvyklé a málo
plyšové záliby (třeba čtení
Necronomiconu, noční oslavy Beltanu nebo
návštěvy podivných míst),
nebo lidské emoce. Zkrátka to všechno,
co se bojíme odhalit my.
